Work and free time

Tak jsem se zase po nějaké době dostal k psaní. V neděli jsem byl v práci na konec přesně do slíbené třetí hodiny a bylo mi oznámeno že v pondělí si mám dojít podepsat smlouvu. Jak mi bylo oznámeno, tak jsem i učinil. Při podpisu smlouvy jsem se dozvěděl za kolik budu pracovat a to 40 hodiny týdně. Není to moc velká výplata ale aspoň něco do začátku. V pondělí jsem pak byl ve zbytku času doma u pc na skypu a facebooku a dělal si testy online, které jsem musel mít hotové do práce. Navíc jsem našel obchod, kde jsem koupil v úterý dárek k Valentýnu pro mého miláčka. V úterý jsem byl od 11 do 2 ještě v práci si vyzkoušet dělání baget a pak jsem měl též volno. Jelikož jsem se dozvěděl, že ve středu mám až od 5pm do 11pm tak jsem se v 11pm v úterý rozhodl jít ještě do města a konečně vidět něco z krás Londýna. Nasedl jsem na metro na konečné Walthamstow Station a jel s jedním přestupem až na Westminster Station a udělal pár fotek Big Benu, London Eye a Westminster Abbey, prošel jsem okolo Buckinghamského paláce, který ale nebyl bohužel moc osvícený a prošel přes Green Park na stanici metra a jel po půl jedné domů. Přišel jsem domu, a šel jsem spát, jelikož jsem toho měl už tak dost. Dneska v poledne přišla domácí a domluvili jsem si snížení nájmu z 75 liber na 65 liber. což není moc ale i tak aspoň něco :) a od pěti zase do práce... Dneska v nákupním centru Tottenham Retail Centre od 5pm do 11pm neboli do zavíračky. Takže 4 dny práce přede mnou a v neděli volno a pak už jenom 6 dní do příjezdu mého miláčka za mnou do Londýna na týdenní jarní prázdniny.

Work, Work or you must work still

První den jsem se hlásil v Excel Centre, byl čtvrtek, moje druhé londýnské ráno a já už mazal do práce. Po hodině v autobuse a jednom přestupu na Stratfordu u novýho obchoďáku Morrisons jsem odrazil na londýnské výstaviště, kde se bude v létě konat i jedna olympijská disciplína - vzpírání. Po chvilkovém hledání Subway, které je na jejich ofiko stránkách vyznačený mimo budovu jsem ho našel a dovolal se managerovi, abych věděl jak se dostat dovnitř. Odpověď byla jasná - ,,máš žlutou bundu? ,, Nechápal jsem, pak jsem si všiml že stojí 50 metrů přede mnou. Jak směšné, ale alespoň jsme dobře začali. Poté mě vzal k sobě do kanceláře a vysvětlil mi co po mě chce. Nejdřív začal že je to training day about 30 hours for free. OK řekl jsem si. Cajk to vydržím a pak jedem na libry... tak jsem makal celej den, učil se připravovat zeleninu, maso, salámy, myl nádobí a myl nádobí a vozil hotový a připravený věci z kuchyně do Subway Fast Foodu. Celkem dálka lítat přes půlku výstaviště, ale co. Po deseti hodinách mi skončil první den. Busem opět hodinu domů a potom na netu s miláčkem.
Druhý den jsem jel do práce opět, tentokráte na jedenáctou a měl jsem mít do sedmi. Práce probíhala stejně jako první den a tak celkem v pohodě. Jenže v šest mi šéf řekl že nebudu dělat 30 hodin zdarma ale 50 hodin a potom 12 hodin denně 7 dní v týdnu. To se mi zaprvé nezdálo a za druhé nelíbilo. Tak jsem se sbalil a řekl jsem že končím. Odjel jsem domů s tím, že Subway pro mě skončilo. V devět přišla SMS od managera, abych přišel druhý den do práce, od 11 do sedmi, že prosí, že pracuji dobře a že doufá že se uvidíme. Na radu mamky jsem tedy ráno jel do práce a zkusil dojednat lepší podmínky pro práci. A světe div se, povedlo se. Dneska jsem z práce odcházel s blaženým pocitem vítězství. Vyjednal jsem si pouze třicet hodin zadarmo, s tím že v pondělí pro mě bude připravená smlouva. 5 dní práce v týdnu maximálně šest když bude potřeba přesčas a 8-10 hodin práce denně :) Tomu říkám celkem úspěch ne :)
Navíc mi jako omluvu dal v neděli volno.
No po příjezdu domů ale radost trochu opadla na pár vteřin. šéf psal SMS zda bych mohl přijít v neděli do práce od 8 do 3 ale že mi za odměnu dá volno v pondělí a v úterý. Tak jsem tedy odepsal že to beru. Aspoň si u něj ještě trochu šplhnu a budu mít o den volna navíc. No neberte to :-D
Tak a to je pro dnešek všechno mažu spát za 5 hodin vstávám do práce :) Dobrou :)

Job search

Druhý den jsem vstával již o půl sedmé, rychlá sprška, a šup čekat na roh ulice na landlorda abychom mohli busem vyrazit do sídla, kde pracuje a kde jsem měl žádat o zaměstnání jako cleaner - uklízeč. Po představení s boss John jsem si vyplnil formulář a bylo mi řečeno že až bude mít volné místo, že se mi ozve. Tak to ne řekl jsem si tohle nechci, čekat.... z ČR velmi známe - my se Vám ozveme mě vůbec nenadchlo a tak jsem řekl že vezmu situaci do vlastních rukou. Odjel jsem busem zpět domů, doma sebral životopisy a mazal zase do ulic. obešel jsem asi 10 km krámku podél rušných ulic v okolí, až jsem došel k metru a k nákupnímu středisku. Zde bylo první Subway. Řekl jsem si ale co tak to zkusím už jsem rozdal asi 10 životopisů a všeude - ,,OK Paul, I say my manager and he call you soon. ,, Odnesl jsem to do Subway. Tam mi slečna z dálného východu dala formulář k vyplnění a tak jsem ho vyplnil. Součástí formuláře byl i test, zda rozumím textu, umím počítat a tak dále ale všechno jednoduché a měl jsem to rychle hotové. Odnesl jsem to zpět do restaurace, jelikož venku byla opravdu zima a slečna mi řekla že se mi ozvou. Obešel jsem ješte Domino's Pizza, Pizza Hut a KFC a Burdger King, plus jeden bar tady u nás, který měl inzerát že shání kitchen porter. Pro jistotu jsem se stavil ještě v SUBWAY u nás za rohem a poslal jim i životpis na netu. Řekl jsem si tě to pro dnešek stačí a šel jsem do tepla domů. Asi v děvět hodin večer místního času mi přišla SMS - Hi Paul, Congratulations, you have been selected for you first working trial shift in Excel Centre London Subway :) Ani nedovedu popsat jakou radost jsem měl z té SMS. Hned jsem o tom všechny informoval a bylo vidět že jsou také rádi. Ráno jsem tedy měl nastoupit do práce - už druhý den po příjezdu do Londýna :) No není to super ? Co bylo v práci Vám napíšu zase příště. zřejmě po druhém pracovním dni.

First impressions from London

První dojmy z Londýna jsou vcelku pozitivní. V úterý jsem přijel kolem 11 zdejšího času na Victoria Green Station. Byla to dlouhá 18 hodinová cesta, která vcelku ale utíkala. K ránu bylo hezké koukat na probouzející  se Brusel. Moderní město, které podle mě po právu je Evropským hlavním městem. Hezčí město moderních tvarů jsem snad neviděl a že už jsem toho Evropou projel celkem dost :)
Kolem osmé ranní jsme dorazili do Calais a pomocí Eurotunnelu jsme se dostali na tak očekávané anglicke území. Po dvou hodinách jízdy po dálnici M20 a mém obdivování anglické přírody jsme se dostali do Londýna, kde jsem opět valil oči z důlků. Roste tu od minule nový mrakodrap a je tu vcelku zima ( jak nečekané v únoru :-D ). Po krátkém vyřešení problému toho, že jsem si v ČR zapomněl telefon a neměl číslo na landlorda, jsem to na Victoria Station pomocí notebooku s Facebookem a 5 liber za novou SIMcard od T-Mobile vyřešil a šlo se na metro ( mimochodem další 4 libry) a jelo se na Leyton Station. Na Leyton Station sem si zapálil a počkal na manželku landlorda než mě vyzvedne a poté mi bylo řečeno že další 2,3 libry bude stát bus. Jak milé :-) ještě sem nic ani nekoupil k jídlu a už skoro 12 liber utraceno :) Manželka je vcelku pohledná dáma, i když né můj vkus a odvezla mě k nim, kde jsem čekal do večera na majitele, aby mě zavedl tam, kde jsem měl bydlet. Po představení se spolubydlícími ze Slovenska jsem si trochu vybalil a a večer strávil u Facebooku a Skypu a povídání s rodinou a mým miláčkem. Druhý den bylo domluveno interview u šéfa, kde jsem měl pracovat..... ale to až v dalším díle :-P

First step on my road to London

První krok na připravované cestě do Londýna bylo stěhování ke strýcovi Pavlovi. Stěhování bylo nutné z důvodu, aby si naše štěňátko zvyklo v novém bydlišti, jelikož nemůže se mnou odjet do Anglie a můj miláček se o něj také bohužel nemůže v době školy starat. Stěhování bylo vysilující a celkem i psychicky náročné, nebudu popírat že ne. V našem bytě jsme si s miláčkem celkem zvykli a líbil se nám. Od první lednové neděle tedy bohužel zase po roce bydlíme každý sám. Miláček u rodičů a já u strejdy, v rámci přizpůsobení Dennynky na nové prostředí.
Dennynka si snad zvykne v pohodě a my bohužel budeme muset taky, bude to dlouhé, ale věřím že to přečkáme to dlouhé odloučení a pak už to spolu doklepeme až do společné senility :)